Není to dobrá vizitka pro Československo, ať už pro 1. republiku, nebo pro Československo poválečné. Po pádu rakouské monarchie posílila moc pražského mocenského centra, které podceňovalo potřeby Moravy. Bylo tomu tak i přesto, že na nátlak občanů bylo za 1. republiky zachováno zemské zřízení. Přes usnesení o jeho zrušení se zamýšleným přestupem k tzv. župám – se tak, díky tehdejším, přece jen demokratickým poměrům, nestalo. Přehlížení potřeb Moravy pražským centrem, které bylo za 1. republiky velmi citelné, ještě výrazně zesílilo po komunistickém puči v roce 48, kdy bylo zemské zřízení k 1.1.49 přes masový odpor na Moravě a v našem Slezsku skutečně zrušeno a nastolen nesmyslný krajský systém – TAK PODOBNÝ TOMU DNEŠNÍMU !

Celé tovární provozy se poté stěhovaly z Moravy do Čech. To, co vybudovaly Moravané na Moravě jim bylo zcizováno. Například výroba malých a středních automobilů Tatra přešla komunistickým befelem do Mladé Boleslavi. Dnešní výrazně horší životní úroveň na Moravě je v příkrém rozporu s pracovitostí a vzdělaností obyvatel Moravy. Také když se mělo něco budovat na Slovensku a já to Slovákům přeji a nevyčítám, nelíbí se mně ale ani při zpětném pohledu, že prostředky na to musela také poskytnout především Morava, případně i s naším  Slezskem.

Jak jiné to bylo za Rakouska.-Uherska ! Morava si tady na nespravedlnost ve vztahu k ostatním zemím monarchie nemůže stěžovat. Vzkvétala Vídeň, to ano. Ale hospodářský rozvoj jednotlivých zemí (států) v rakouském soustátí, tedy i Moravy, byl císařstvím podporován jak to jen bylo možné. I vybudování železnice a brněnského nádraží, v metropoli pro monarchii významné země – Moravy – je toho i dnes dokladem ! Není divu, že obyvatelé Moravy, pokud jsou si vědomi skutečné historie, která byla ve věci monarchie zanesena později ideologickými nesmysly – vzpomínají na toto období s láskou a vděčností.

UVIDÍME, JAK, KDY A ZDA SE PRAŽSKÉ MOCENSKÉ CENTRUM VYROVNÁ S NUTNOSTÍ NOVÉHO ŘEŠENÍ BRNĚNSKÉHO VLAKOVÉHO NÁDRAŽÍ. ZDA POSKYTNE DOSTATEK FINANČNÍCH PROSTŘEDKŮ – KTERÉ TAK JAKO TAK MORAVĚ A BRNU DLUŽÍ !

Je smutné si vzpomenout na někdejší výbuch brněnské teplárny. Kde vybuchly prastaré nánosy uhelného prachu a hluboce popálenými ubohými lidmi se zaplnily brněnské nemocnice. A těch mrtvých ! Také tehdy Brno opakovaně rok za rokem, desetiletí za desetiletím, upozorňovalo Prahu na nutnost ukončení provozu teplárny a výstavbu nové! Praha byla hluchá … Brňáci byli tehdy ohromeni. Taková hrůza. Jako drobná úsměvná příhoda je potěšil příběh zaměstnance teplárny, který utekl ze směny, protože hrál „jeho“ fotbalový mančaft. A tak se zachránil …

Takových tragických momentů, kdy chybějící prostředky zavinily či mohly zavinit v Brně tragédii, by se našlo více. Některým možným tragédiím se na poslední chvíli podařilo zabránit. Ne tak třeba někdejšímu propadu silnice na ostrůvku tramvaje na Pekařské ulici. Do černé díry spadla žena čekající na tramvaj. Proudy ledové vody v temném podzemí ženu zanesly do nějakého starého potrubí. Její pozůstatky byly nalezeny až po desetiletích! I jen představa takové smrti je hrozná …

/Následuje audio – interview o schválení přesunu nádraží brněnským zastupitelstvem, varianty „U řeky“, a dalšími souvisejícími informacemi ze současnosti/:  http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3986235

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa