Já nic, já muzikant

Až do poloviny 18. století se na státních hranicích mezi Čechami a Moravou vybíralo i clo. Obě sousední země, jak České království, tak Moravské markrabství, byly státem – korunní zemí – v soustátí Rakouska Uherska. Dnes mocenské centrum ČR brání i tomu, aby byly na mapách ČR hranice zemí, ze kterých se naše republika skládá, třeba jen vyznačeny ! Země Morava, která oficiálně existuje, jak zmiňuje sama naše ústava už ve své preambuli a jejíž oficiální existence se opírá o další právní doklady, byla zbavena veškerých institucí, které ji v minulosti – jako zemi – zastupovaly.

Nezbyla ani jediná ! Lze něco takového chápat jinak, než jako nepřátelskou snahu pokračovat v ovládání území, ze strany pražského mocenského centra, k němuž rozhodně nemá ta práva, která si osobuje ? A že Moravu o její práva připravili komunisti v roce 1948? Ano, to je z velké části pravda. Nicméně o mnohá práva byla Morava postupně okrádána už od vzniku Československa v roce 1918 ! Navíc vymlouvání se na komunistickou diktaturu není nic jiného, než hloupé „Já nic, já muzikant !“

Vždyť po Listopadu se k nápravě Československo i Česká republika zavázaly a nakonec byl zase vyroben v mocenském pražském centru územně správní zmetek – znovu „komunistické kraje“ ! Ovšem v ještě horších krajských hranicích, než si dovolili samotní komunisti.

Když je na tyto podrazy z Moravy poukazováno a žádána náprava, odpovědí v mainstreamových – tedy oficiálních médiích – je jen ticho. O oficiáních místech ani nemluvě. Jediné reakce, které se čas od času dočkáme, je pejorativní osočení či nálepka směrem k moravským patriotům. Lze to chápat jinak, než jako dlouhodobě projevované nepřátelství Čech a Prahy vůči Moravě ? Než jako snahu držet Moravu jako bezprávné území pod pražskou botou ?

A jestli to lze chápat jinak – tak kdo mně vysvětlí – JAK ?

Věra Hejtmánková, signatářka Deklarace moravského národa