Moravanům na pováženou. 2. část

MORAVA, v pátek dne 29. dubna 1870, s. 1.

… Podívejme se na generální sněm, jenž byl od císaře svolán ku dni 15. června 161; to je předce rok takový, v kterém platilo ještě staré právo české, jakž sami pražští novináři připouštějí; k tomuto generálnímu sněmu povoláni byli do Prahy Češi, Moravané, Slezáci, Lužičané, Rakušané a Uhři.

     Ale Češi podivně otvírali oči, když hned prvního dne Moravané, Slezáci a Lužičané slavnostně se vyjádřili, že není a nebyla to jejich povinnost nikdy, aby se k generálnímu sněmu do Prahy dostavili a že dřív než se do jakého vyjednávání dají, musí jim  sám císař dát písemný revers, že ani krok do Prahy k generálnímu sněmu jít nemuseli.

     A teprve, když jim císař tento písemný revers dal, počali Moravané mluvit s Čechy o jakémsi spolčení; ale i toto vyjednávání vedlo se od Moravanů tak, aby Češi skrz prsty pozorovat mohli, že Morava o spolčení tom čili jak tomu říkali, o té konfederaci, pra nic vědět nechce.

     A nač potřebujeme konfederaci s Čechy? – tázali se moravští poslové; – my Moravané uzavřeli jsme už roku 1608 konfederaci s Uhry a Rakušany, že si budeme navzájem hájit a chránit své svobody a nenacházíme podnes žádného dostatečného důvodu, abychom do této konfederace své upouštěli a novou konfederaci uzavírali. Co jsme v Ivančicích a v Prespurku r. 1608 ujednali, při tom zůstane a v Stěrboholech jsme se zavázali jen my Moravané, Uhři a Rakušané, že se budeme navzájem bránit a své svobody sobě společně hájit.“

     Co tomu říkáš čtenáři moravský?

     Nevypadá takováto odpověď zrovna tak, jako kdyby byli Moravané řekli, že jim po Čechách pra nic není?

     Gindely dokládá k tomu, že sbratření Moravané zde si počínali tak rozhodně, tak že ani nejmenšího ohledu na české stavy nebrali.

V MZK vyhledal Tomáš Skoumal, signatář Deklarace moravského národa.