Moravský rod Wichterlových – auta i čočky
Luxusní vozy značky Wikov či celosvětově známé vynálezy silonu a kontaktních čoček. I to patří ke slavnému prostějovskému rodu Wichterlových. Příběh slavného prostějovského rodu začíná u Františka Wichterleho. V roce 1878 v Prostějově otevřel dílnu na výrobu zemědělských strojů. Pracovala v ní dvacítka dělníků. Už po čtyřech letech postavil pro podnikání nové zázemí, za dalších šest koupil konkurenční továrnu.
František vyráběl nářadí pro orbu, secí stroje, mlátičky a později parní motory. Zemřel roku 1891. Firmu převzali jeho synové Lambert a Karel. Na prahu 20. století byznys opět rozšířili. „Stavební práce v závodu probíhaly prakticky neustále,“ popisuje v knize Industriální topografie Olomouckého kraje Zuzana Křenková. Fabrika vyráběla širokou škálu strojů, parních kotlů či lokomobil, později i benzinových a naftových motorů. „Před první světovou válkou pracovalo v podniku přes tisíc zaměstnanců,“ upřesňuje Křenková.
V roce 1918 se Wichterlovi spojili se strojním závodem F. & J. Kovářík. Vznikla největší továrna na zemědělské stroje v Československu. Tím to však neskončilo. „Roku 1924 zahájili výrobu automobilů, později i traktorů,“ dodává Křenková. Zrodila se hanácká automobilka Wikov, která se zaměřila na výrobu luxusních vozů. Kvůli ztrátovosti a sporům s Kováříky ale fungovala jen do roku 1936. Za druhé světové války továrna spadla pod správu německých okupantů a dělala převážně vojenské zakázky. Po válce byla znárodněna.
Značka Wikov žila dál už jen jako přezdívka, kterou od studií nosil zástupce další generace – syn Karla, Otto Wichtrle. Narodil se 27. října 1913. Že je výjimečný, se ukázalo záhy. Kvůli vážné nemoci měla jeho vzdělávání na starost domácí učitelka, do školy zamířil až v roce 1921. Po přezkoušení šel rovnou do 5. třídy. „Již v necelých 9 letech se stal žákem gymnázia, v juniorských letech patřil k nejlepším prostějovským tenistům. Po maturitě měl namířeno na strojařinu, ale dal se přesvědčit ke studiu chemie,“ říká historik Jan Sobotka. Kvůli zavření vysokých škol se za války Wichterle nestihl stát docentem, přišel i o studijní pobyt v Paříži. Nastoupil do výzkumného ústavu firmy Baťa a pomalu se blížil ke svému prvnímu velkému objevu. Otto dokázal vyrobit syntetická vlákna, základ silonek. Práci mu roku 1942 přerušilo čtyřměsíční uvěznění v souvislosti s razií gestapa proti odboji.
Po válce pracoval na vysoké škole, později však musel odejít. Komunistickému režimu vadil jeho „buržoazní původ a neochota nadřazovat politická kritéria nad vědecká“. Azyl našel v Akademii věd. V roce 1956 dosáhl dalšího významného objevu. Vyrobil první kontaktní čočky. V roce 1961 ale ministerstvo zdravotnictví výzkum zrušilo jako „málo efektivní“. Wichterle se však čoček nevzdal, na zkoušky nového výrobního postupu složil aparaturu později nazývanou „čočkostroj“. Sestavil ho ze stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola. Díky vylepšenému postupu se práce na čočkách obnovuje. „V roce 1963 byl vynález patentován. Za dva roky podepsala Akademie věd licenční smlouvu s americkou firmou National Patent Development Corporation (NPDC),“ shrnuje historik Sobotka. NPDC musela později u soudů bojovat s konkurenty, kteří Wichterleho patenty v miliardovém byznysu využívali neoprávněně. Společnost uspěla, z vysouzených desítek milionů dolarů ale Akademie věd, stát či Wichterle příliš nezískali. Komunisté totiž bez jeho vědomí v roce 1977 americké firmě prodali všechny licence za zlomek skutečné ceny.
Za normalizace se Otto Wichterle musel vyrovnat s nepřízní režimu. Byl signatářem manifestu Dva tisíce slov a jedním z lidí, na jejichž podnět text spisovatel Ludvík Vaculík sepsal. Plné rehabilitace se Wichterle dočkal po roce 1989. Do roku 1993 byl prezidentem Akademie věd, členem řady mezinárodních organizací, nositelem mezinárodních ocenění i čestných doktorátů. Pojmenována po něm byla i planetka sluneční soustavy. Zemřel v srpnu 1998 v 84 letech.
Jeho přezdívka Wikov ale žije dodnes. K vidění je v názvu strojírenské skupiny Wikov Industry, kterou založil Martin Wichterle, vnuk geniálního vynálezce. Úspěšně tak navázal na rodovou tradici z 19. století, mimo jiné vyrábí robustní převodovky a ozubená kola. Podniká i ve skle, v roce 2014 například koupil sklárnu ve Světlé nad Sázavou.
Jeden ze synů českého vynálezce kontaktních čoček a silonu Kamil Wichterle je profesorem chemického inženýrství na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě Ostrava, kde vedl katedru chemie na Fakultě metalurgie a materiálového inženýrství. Během svého dosavadního života si připsal na 25 patentů v oblasti svého výzkumu. Jeho bratr Ivan Wichterle je také vědcem v oblasti fyzikální chemie. A manželka Otty Wichterleho Linda, která v minulosti pracovala jako stomatoložka, letos oslavila 100. narozeniny.