Nejvyšší správní soud neuznal moravskou národnost
Nejvyšší správní soud zamítl stížnost spolku Moravské srdce, aby lidi moravské národnosti v brněnských Řečkovicích měli jako své zástupce v politice nominanty ve zvláštním výboru pro národnostní menšiny. Tento výbor musí zřizovat města, kde je vyšší počet cizinců.
Spolek Moravské srdce poukazoval na skutečnost, že se v roce 2011 přihlásilo k moravské národnosti téměř 24 procent obyvatel brněnských Řečkovic.
Podle soudu ale občané, kteří se při sčítání lidu hlásí k moravské etnicitě, nejsou menšinou ve smyslu zákona o obcích a zákona o právech příslušníků národnostních menšin. Od většinového obyvatelstva v Brně se totiž po objektivní stránce nijak neliší.
„Pokud osoby hlásící se k určité národnosti postrádají znak odlišné identity, který by je odlišoval od zbytku obyvatelstva v daném území, postrádá existence daného výboru jakékoliv praktické opodstatnění, neboť zde absentuje jakýkoliv atribut národnostní menšiny, který by měl být při rozhodování zastupitelstva chráněn a zohledňován,“ stojí v rozhodnutí soudu.
Zákon o obcích stanovuje, že pokud v obci žije přinejmenším deset procent lidí, kteří se hlásí k jiné než české národnosti, lze zřídit výbor pro národnostní menšiny.
O zřízení musí písemně požádat spolek zastupující zájmy národnostní menšiny. Na tu řečkovickou se obrátil spolek Moravské srdce, který sídlí v Hluku na Uherskohradišťsku.
Vedení městské části ale návrhu nevyhovělo, stejně tak později žalobu zamítl i Krajský soud v Brně. Poukázal na zákon o právech příslušníků národnostních menšin, podle kterého menšina musí kromě jiných atributů vykazovat odlišnosti od ostatních obyvatel České republiky v etnickém původu, jazyku, zvycích a tradicích. V tomto smyslu ale Moravané atributy menšiny nevykazují.
Nejvyšší správní soud, k němuž následně spolek podal kasační stížnost, připustil, že trend obecně směřuje od objektivních k převážně subjektivním kritériím rozlišování, a to i v oblasti etnicity.
Soud se ale musí řídit literou zákona, který nadále vyžaduje objektivní odlišnosti, nikoliv jen to, že se určitá část lidí subjektivně považuje za příslušníky dané národnosti. „Obecný trend spočívající v odklonu od objektivních znaků národnostní menšiny tedy nelze v projednávané věci jakkoliv zohlednit,“ rozhodl.
Spolek Moravské srdce podle Nejvyšší správního soudu ve svých podáních nepopsal žádný kulturní, etnický, jazykový, náboženský či jiný relevantní svéráz lidí hlásících se k moravskému národu, který by je odlišoval od ostatních obyvatel Brna a Moravy.
Není tedy jasné, jaká specifická práva národnostní menšiny by mohla být při rozhodování zastupitelstva městské části pomíjena či někomu upírána.