Prezidentské rozjímání

Tak se z internetu dozvídáme postupně, že Češi (rozuměj.: Lidé v České republice, jak článek pokračuje) se bojí uprchlíků, terorismu a vlastních nemocí https://www.novinky.cz/domaci/428891-cesi-se-boji-uprchliku-terorismu-a-vlastnich-nemoci.html), z televize Prima nás informuje Karolína Hošek, že „Češi“ si nemají stěžovat na drahou zeleninu, že Britové ji mají dražší. Jako Don Quijot si může připadat ten, kdo se snaží (jako i já) bojovat s „větrnými mlýny“ tohoto nešvaru – označovat celou společnost, všechny občany v České republice jako Čechy.

Možná by to chtělo silného prezidenta, který by se staral rovným dílem o všechny své ovečky, pokud to nezvládá sama vláda a ministři za toto zodpovědní. O.K., ale kterého? Ano, rýsují se nám kandidáti, objevují se jména. A je asi pravděpodobné, že se bitvy o „Hrad“ zúčastní i ten stávající, což mě osobně, díky excesům „Hradu“ v uplnulých letech, tak trochu děsí, ale budiž. Kdo další? Michal Horáček? Možná pro mnohé i zajímavá varianta.

I proto mě zaujal článek na Seznamu (https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/michal-horacek-prozradi-kdo-mu-pomuze-v-boji-o-hrad-26062), kde se píše, kdo mu bude pomáhat při volební kampani. Pročetl jsem seznam jmen, představení těchto osob a oblastí, kterým se mají věnovat. A tady mi už ztuhl úsměv na tváři! Jedním z nich je uveden Miroslav Petříček, filosof a vysokoškolský pedagog – poradce pro: Kam jako Češi patříme a co máme chtít. Pana Petříčka neznám, nic proti němu. Ale téma, kterému se má věnovat, mě polekalo. Vnímám to jako jednoznačnou snahu dát důraz jen na český národ a tento nadále, na úkor ostatních, preferovat.

Z toho důvodu jsem zavítal i na stránky prezidentského kandidáta, pana Horáčka (www.michalhoracek.cz), kde jsem se hned v úvodu dočetl: „Je-li něco nejdůležitějším úkolem přímo voleného prezidenta republiky, pak po mém soudu: Budovat českou hrdost, vyznamenávat ty skutečně vynikající a ctít každé dobře směrované úsilí. A českou sebedůvěru prohlubovat a posilovat. A právě tomu chci energicky napomáhat, na tom vytrvale pracovat.“

V kapitole Přistěhovalectví a migrace, se mimo jiné píše: … „Případně si naši zemi zamilovali (pozn.: Řekové), setrvali v ní, přijali a pochopili náš způsob života; oni a jejich děti se stali Čechy.“ (Ano? Co např. dny řecké kultury, řecké restaurace servírující řecké národní pokrmy?) A dále se dočteme: „Jejich (pozn.: teroristů) cílem je zasít strach, rozdělit společnost a namířit hněv jedněch vůči druhým, i Čechů proti Čechům.“ Případné obavy dalších občanů ČR se neřeší, prioritu má péče o Čechy.

V kapitole Vzdělávání se uvádí: „Základem české identity i ekonomiky musí být vzdělávání schopné rozvinout náš potenciál.

Můžete se podívat i na Otázky a odpovědi, např.: „Jak jste si vybíral své spolupracovníky pro prezidentskou kampaň? Pečlivě. Rozumem, ale taky srdcem. Chytrých Čechů, kteří nejsou malověrní a na české budoucnosti jim záleží, je hodně.“

Je škoda, že ani pan Horáček, kvůli bezmeznému češství, neobjevil potenciál skrytý na Moravě. Potenciál stovek tisíc Moravanů v případě jeho podpory oprávněných snah o legislativní zrovnoprávnění našich národů. Potenciál miliónů moravských zemských partiotů v případě jeho podpory zemskému uspořádání naší republiky. Potenciál kandidáta, jehož jediným nástrojem k získání podpory voličů nebude vyvolávání strachu a obav ve společnosti. Potenciál kandidáta, který přijde s opravdu aktivním přístupem, smysluplnými cíly, který bude jasně deklarovat, že mu jde o zájmy všech občanů této republiky.

Své rozjímání současně odesílám informativně i koordinátorovi prezidenstké kampaně pana Horáčka. Kdo ví, co přinesou dny příští.

Jaroslav Stohl, signatář Deklarace moravského národa, Kuřim