Proč nelze obnovit moravskou státnost prostřednictvím a v rámci českého státu?

pokračování

  • Rezignace obyvatelstva

Podle výzkumů Sociologického ústavu AV si dlouhodobě 87 % obyvatel myslí, že občan nemá žádný vliv na řešení problémů na celostátní úrovni. Z toho vyplývá rezignace na politickou angažovanost. 91 % obyvatel odmítá přesvědčovat přátele, aby volili stejně. 88 % se odmítá zapojovat do řešení veřejných problémů. 92 % nechodí na politická shromáždění. 97 % odmítá činnost v jakékoli politické straně. To má vliv i na aktivistickou menšinu. Všechny pokusy o vytvoření občanských hnutí po několika letech vyšuměly – Proalt, Klíčové hnutí, Rekonstrukce státu. Aktivisté vždy po několika letech „vyhoří“.

  • Institucionální mechanismy

Nejvyšší legální normou státu je ústava. V Evropě se ústavy přijímají trojím způsobem. Buďto se vypíší nové parlamentní volby, v nichž se téma ústavy výslovně řeší. Nebo se konají volby do ústavodárného shromáždění, které se má zabývat pouze ústavou. Nebo se o ústavě rozhoduje v referendu. Česká ústava v roce 1992 nebyla schválena ani jedním z těchto tří způsobů, čímž se naprosto vymyká evropským standardům. Navíc o ní politické strany, které ji v prosinci 1992 schválily, v červnu 1992 v parlamentních volbách nic neřekly voličům. Nejvyšší státní norma tedy byla prosazena pučem. Navíc je postavena tak, že ji nelze změnit parlamentní cestou. Obsahuje totiž článek 9(2), který říká: „Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.“ Co to znamená, nikdo neví. Tento odstavec není nikde definován a jeho výklad je pouze na Ústavním soudu, který na jeho základě může zrušit jakoukoli normu přijatou parlamentem. V Evropě přitom takovýto mlhavý, nejasný mechanismus nenajdeme nikde kromě SRN, kde ho do tzv. Základního zákona vložily okupační mocnosti v obavách z návratu nacismu. V říjnu 2017, poté co ve volbách do Poslanecké sněmovny uspěly tři subjekty, které se přinejmenším tváří jako protisystémové, v rozhovoru pro Hospodářské noviny předseda Ústavního soudu Rychetský připomněl, že jakýkoli pokus o změnu polistopadového uspořádání Ústavní soud díky tomuto článku zruší. Také represivní orgány státu tohoto článku využívají. Podle definice extremismu, kterou používá ministerstvo vnitra, je extremistou ten, kdo „útočí proti základním demokratickým ústavním principům, jak jsou definovány v českém ústavním pořádku. Mezi tyto principy patří: „nezměnitelnost podstatných náležitostí demokratického právního státu (čl. 9 odst. 2 Ústavy)“. Jinými slovy, ústava, nejvyšší státní norma, byla přijata, aniž by se k tomu mohl občan jakkoli vyjádřit, a zároveň vylučuje, aby ji bylo možno zásadně změnit.

Český stát je tedy hluboce nedemokratický a výrazně protimoravsky zaměřený. Jeho moderní politická historie je jednou velkou sérií státních převratů. Jeho instituce jsou nastaveny tak, aby je prostřednictvím těchto institucí nebylo možno změnit. Tomu odpovídá i postoj oligarchů na jedné straně a obyvatelstva na straně druhé. Vzhledem k tomu i k mezinárodněpolitickým souvislostem je tedy očividné, že jediným způsobem, jak obnovit státnost Moravy a Slezska, je velký otřes, při kterém bude český politický systém zničen.

Z toho vyplývá, že kandidatura do kteréhokoli z orgánů českého státu, je z hlediska splnění našeho hlavního cíle zbytečná, protože prostřednictvím těchto orgánů samosprávu Moravy nelze obnovit.

Marek Pavka, člen strany Moravané, politolog