Tradice vizovického pečiva trbá 150 let
Vizovické pečivo je unikát, který jinde nemá obdoby. Přestože je spolu se slivovicí nejznámějším produktem spjatým s Vizovicemi, kolem jeho výroby je ještě spousta tajemství. Poodhalit je má historicky první kniha, která se tomuto fenoménu bude souhrnně věnovat. Z těsta upečené, krásně vymodelované figurky, které lidé vyrábějí přes 150 let k různým obřadním příležitostem.
„Rádi bychom v ní popsali historii výroby vizovického pečiva, přinesli medailonky jednotlivých tvůrců a ukázali katalog používaných motivů,“ uvedla etnografka Jana Kostuříková z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Muzeum připravuje publikaci společně s vizovickou radnicí na příští rok, k příležitosti 760. výročí první písemné zmínky o městě. Autorům knihy už se podařilo zmapovat podstatnou část rodů, které se od 19. století až dodnes výrobě pečiva věnují. Radnice letos oslovila obyvatele s prosbou o další informace týkající se ostatních výrobců či technologických postupů. Vítané jsou rovněž fotografie či písemné dokumenty. „Zatím se ozvali dva lidé, ale předpokládám, že těch, kteří se této dovednosti věnovali, bude víc. Je to složité, protože dnes už je tato tradice na ústupu,“ vysvětlila Koštuříková.
Výrobu vizovického pečiva dnes ovládá jen několik lidí, většinou jde o ženy nad sedmdesát let. Příliš mladých pokračovatelů tradice nemá. „Je to poměrně náročné, jen příprava těsta a tvarování figurek někdy zabere celý den. Dnes se tím lidé neuživí a nemají tolik času se tomu věnovat,“ zmínila etnografka. Vizovické pečivo není určeno k jídlu, ale vyrábělo se k nejrůznějším slavnostním příležitostem, jako byly například narození dítěte, svatba nebo vánoční svátky. Jeho jedinečnost spočívá ve figurkách, především zvířátek. „Zatímco v některých částech Moravy bychom našli tyto motivy jakou součást svatebních koláčů, ve Vizovicích se figurky osamostatnily,“ popsala Koštuříková.
Po první světové válce se výroba pečiva stala uměleckým řemeslem a pro některé rody i zdrojem obživy. Každé z těsta upečené zvíře má jiný význam. Například holubička byla symbolem lásky, kohout mužnosti, ježek měl z domu vypíchat všechny nemoci. „Obdarováním určitých symbolů chtěli lidé vždy posílit určitý aspekt. Poslední pamětníci dodnes vědí, co který motiv znamená,“ dodala vizovická etnografka.