Chcete zažít správnou velikonoční atmosféru? Připomenout si dávné zvyky spojené s tímto prastarým svátkem? Zajeďte si na jižní či východní Moravu, tam si vše užijete naplno. Nebo se alespoň nechte inspirovat. Právě Slovácko a Valašsko jsou podle etnografů regiony, kde se původní tradice udržely z celé republiky v nejsilnější míře. „Lidé je tam mají stále v krvi,“ říká etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti Ludmila Tarcalová.

Na Moravě se například v pátek před Velikonocemi stále hojně udržuje jinde už zapomenutá zvyklost – klepání. Malí chlapci se společně sejdou, vesnicemi a městy obcházejí s hrkači a řehtačkami všeho druhu a vytrvalým hrkáním oznamují čas modliteb namísto zvonů, které „odletěly do Říma“. Na Velký pátek se také někde dodnes chodí čistit studánky. Předkové věřili, že voda v ten den má ozdravující sílu. Ještě dnes si proto také někteří starší lidé v pátek donesou z potoka vodu a myjí se v ní.

Staré zvyky spojené se samotnou pondělní pomlázkou (zvanou také šmigrust, mrskačka nebo šibačka) udržují nejen folklórní soubory, fungující v každé větší obci, ale řídí se jimi i řadoví občané. Takže zatímco jinde se zvyky postupem času transformovaly a k babičkám nebo tetičkám například chodí koledovat také malé holčičky, na Valašsku a Slovácku se stále ctí rozdělení na mužskou a ženskou sféru. Mrskat chodí jen muži a chlapci.

Mnohde se večer před velikonočním pondělím konají besedy u cimbálu a taneční zábavy. Pomlázkové právo začíná pondělní půlnocí, mládenci proto někdy zahajují obchůzku již cestou z tancovačky a od noci u domů svých vyvolených vyzpěvují pod okny. Na pomlázku se chodí hromadně a mnohde koledníci pro tuto příležitost dodnes hrdě oblékají kroje. Muži s sebou často nosí společný obří tatar, dosahující délky dvou až tří metrů. Kromě toho má každý svou vlastní, malou pomlázku.

Dívky koledníky obdarovávají malovanými vajíčky a vínem či slivovicí, nabízejí tradiční velikonoční pečivo – beránka a zajíčka, na tatary vážou pentle. Zajímavostí je, že zvyk darování pentlí je novodobý, stejně jako nošení velkých tatarů, jež etnografové datují do meziválečného období. Na Valašsku se také dívky vyplácejí březovými větvičkami, polévají se studenou vodou či voňavkou. Pokud není poblíž žádný potok či jiný zdroj vody, chlapi jednoduše dívku zavlečou do koupelny a strčí pod sprchu.

Stále udržovanou a velmi živou tradicí je zvláště na vesnicích vlastnoruční výroba zdobených vajíček a kraslic. Předává se v rodinách z generace na generaci v nejrůznějších technikách. Malérky každého věku před Velikonoci skutečně investují hodně volného času, aby samy zhotovily originální dárek alespoň pro některé očekávané koledníky, kteří jsou jejich srdci nejbližší.

A ještě tip pro dámy – pokud vás bezpráví ze strany koledníků popuzuje, zkuste si připomenout prapůvodní motivaci vyplácení tatarem. Především jde o projev zájmu mužů o ženy. Dívky tedy na velikonoční pondělí dříve rozhodně neprchaly z domovů, aby raději nebyly k zastižení, naopak – pokud nebyly navštíveny a vymrskány, cítily se dotčené. Také se říká, že po vyšlehání zůstane dotyčná celý rok zdravá a uchová si plodnost. Podle jiných výkladů šlehání zeleným proutkem přenáší do ženy sílu a krásu probouzející se přírody.

zdroj: https://www.novinky.cz/cestovani/166165-oslavte-velikonoce-jako-na-valassku-a-slovacku.html